Pláč jako nástroj manipulace

Proč v nás plačící člověk někdy vyvolává touhu láskyplně mu pomoct a jindy od něj co nejrychleji odejít nebo se na něj i rozzlobit? 
Z jakých důvodů nejčastěji lidé pláčou? Je pláč projevem slabosti?
Existuje bezdůvodný pláč? Jak pláč nejčastěji vnímají naši partneři? 
Jak obecně řešit manipulaci pláčem?

Proč v nás plačící člověk někdy vyvolává touhu láskyplně mu pomoct a jindy od něj co nejrychleji odejít nebo se na něj i rozzlobit?

Pláč malých dětí signalizuje potřebu pozornosti a následné pomoci od svého rodiče nejčastěji v situaci, kdy si samo z mnoha důvodů nedokáže vyhovět. Okolí má většinou pro toto chování pochopení.

V dospělosti je však situace o něco komplikovanější. Důvody k pláči můžeme pro zjednodušení vnímat jako:

• upřímné
  
• manipulativní (skutečná příčina je maskována)
  

Na pocity vnímavější lidé dokáží rozpoznat rozdíl buď na vědomé úrovni (tréninkem), nebo podvědomé (svým citem). Následně to v nich spustí jejich naučené automatické reakce pro tento typ situací. V někom se spustí potřeba ochrany a péče, v jiném apatie či nezájem a v dalším vztek či agrese.

Jak může vypadat manipulativní pláč? Na první pohled stejně jako nemanipulativní, ale rozdíl je v našich pocitech při jeho sledování. Člověk, který manipuluje pláčem, se v nás snaží vyvolat pocit viny, lítosti, aj. z důvodu získání pozornosti, kterou vnímá jako životně důležitou. Např. v podobě výpomoci, sdílení pocitů, péče apod. Na tom by na první pohled nemuselo být nic špatného, každý někdy potřebuje pomoci, ale je pomoc, která je opravdu nutná a pomoc, která je zneužitelná. Velmi často a úspěšně je zneužitelná u lidí, kteří pláč vnímají jako něco zlého, kdy člověk trpí a neměl by, a snaží se svou aktivitou udělat cokoli, aby druhý plakat přestal. Tím si na sebe vytváří nekonečnou smyčku, do které ho plačící člověk může kdykoli namotat a využít ke své libovolné potřebě. Manipulativní pláč maskuje skutečné motivy plačícího. Upřímný pláč vychází z nitra, ukazuje, že si skutečně nevíme rady, a reakce druhých bývá kladná a nápomocná, protože druhé nijak neomezuje, nikam netlačí a pomohou z vlastní vůle, protože chtějí. Neupřímný pláč je oproti tomu povrchní a má za cíl získat/vynutit si pozornost (která není nezbytně nutná) za každou cenu, a u druhých spouští většinou negativní reakce, protože mají pocit, že pomoci musí a nemají na vybranou. Chybí prostor pro svobodnou vůli, vlastní rozhodnutí.

Dospělý jedinec má i jiné způsoby jak sdělit své potřeby okolí v porovnání s dítětem. Proto dětsky užívané mechanismy v dospělosti nemají často pochopení od okolí.

U každého člověka je důvodem odlišných reakcí na manipulaci jeho emoční zázemí z dětství (např. přecitlivělá matka, necitlivý otec aj.).

Někdy si lidé neuvědomují, že s druhými manipulují, proto není potřeba na jejich pláč reagovat afektovaně. Lze jim tuto skutečnost sdělit klidně.

Proč lidé pláčou?

Důvodů k pláči je hned několik. Následují ty nejčastější příčiny. U některých mohou být důvody jak upřímné, tak i manipulativní. Opět záleží na vnímavosti vlastních pocitů z plačícího člověka.

• Z fyzické bolesti - např. pobodání hmyzem (v někom vyvolá jen nepříjemnou bolest a několik slz, u jiných až mnohahodinový hysterický pláč).
• Ze strachu, kterému čelíme v danou chvíli - např. strach z výšek, když stojíme na skále, kterou máme slézt.
• Ze strachu, který se odehrává pouze v naší představě, ale reálně neprobíhá, např. z opuštění, ze smrti, z nemoci.
• Z bezmoci, stresu, z úzkosti - např. při rozchodu, nebo když nezvládáme vše, co chceme, co jsme si naplánovali, máme pocit, že absolutně ztrácíme kontrolu nad daným stavem či situací.

Pozn.: V případě krátkodobého pláče může pláč sloužit především pro vlastní vyrovnání se se situací, ale dlouhodobě již nepřímo signalizuje volání o pomoc, anebo může indikovat roli oběti.

• Z lítosti vůči sobě - vnímají sami sebe v pozici oběti, kdy se na nich děje bezpráví, nespravedlnost, neadekvátní trest či utrpení.
• Z lítosti vůči druhým - druhého považují za slabého, za chudáka, který trpí.

Pozn.: Rozdílný, ale zdravý přístup je soucit, který s druhým tzv. cítí, ale nelituje ho a nepovažuje za slabšího či jinak znevýhodněného jedince.

• Ze vzteku - že se něco neděje podle naší představy, jak my chceme a vztekem s pláčem se dožadujeme nápravy/změny na původní vlastní řešení.
• Z dojetí a z radosti - uvolňující pozitivní charakter při přemíře kladných dojmů.
• Kombinace předchozích.

Hysterický pláč může být součástí kteréhokoli z předchozích druhů. Vždy je manipulativní a má za cíl druhého ovlivnit a přinutit jednat dle vůle plačícího. 

Pláč může také často sloužit jako nástroj pro uklidnění, vyplavení aktuálně prožívaných emocí, což terapeuticky snižuje stres plačícího, nevyžaduje žádnou reakci od okolí, je to jen způsob jak se niterně vypořádat s právě probíhající situací. Takový pláč je v mnoha situacích žádoucí.

Je pláč projevem slabosti?

V případě, kdy nám pláč vnitřně pomůže, je lépe nechat ho projevit, než ho potlačovat. Obecně zadržované emoce, které nechceme projevit (ať už z důvodu studu nebo obav z reakce druhých) zadržují mnohdy nejen úlevu, která by následovala, ale i paradoxně udržení si celkové životní rovnováhy. Čím více něco zadržujeme, tím více se to hromadí, a tím více to útočí na naše tělo i mysl, aby se mohlo přirozeně projevit. 

Pozn.: U žen často pozoruji, že je rozpláče zdánlivá drobnost, ale u důležitých situací se samy nutí působit silně, aby nepůsobily zranitelně či slabě. U mužů se často setkávám s "tvrdou slupkou", která opovrhuje nebo jinak popírá jakékoli projevy pláče nebo emocí (vnímají je také jako "slabosti").

Je podstatné si uvědomit, že upřímný nemanipulativní pláč je přirozenou součástí každého člověka, který má city a aktivně je používá, proto není potřeba pokládat jeho projevy za slabost, či nevhodné sebeodhalení nebo snad důvod k výsměchu od okolí. Naopak - právě popírání vlastních pocitů je důkazem strachu z toho, čelit svým skutečným emocím naplno i vším, co je s tím spojeno. Popíráním si člověk sám brání situaci řešit a vyřešit jednou provždy, protože za fází pláče obvykle nastává fáze vyřešení.

Pozn.: Pokud řešení není vidět nebo se dlouhodobě nedostavuje, je efektivnější vyhledat specialistu, který v tomto případě dokáže vhodně nasměrovat.

Jak pláč nejčastěji vnímají naši partneři?

Ukázkový případ: např. pokud žena pláče jako znamení potřeby pomoci, nastávají zpravidla tyto situace:

Muž pomůže (utiší, vyslechne, atd.), protože:

• sám uvnitř sebe cítí, že to tak je v pořádku a dobrovolně se rozhodl, že chce pomoci (upřímný pláč),
  
• cítí povinnost pomoc, ale něco uvnitř něj to necítí stejně a nechce (neupřímný pláč, který skrývá jistý druhu manipulace).

Muž nepomůže, protože:

• vnímá, že pláč je mu z nějakého, možná i neznámého, důvodu nepříjemný a nechce mu věnovat svou pozornost, čas a energii (známka manipulativního pláče), ví, že opakovaná pomoc tohoto druhu ho nezdravě vyčerpává,
• je vůči jakémukoli, i přirozenému pláči vnitřně příliš silně zablokovaný a nedokáže v takovýchto situacích obecně nikomu pomoci (včetně sebe).

Obecně lze konstatovat, že pláč, který je naší niterní upřímnou reakcí nevyžaduje cílenou pomoc, pozornost či péči od okolí, zpravidla přivolá upřímnou pomoc. Ale pláč, s cílem druhého záměrně nasměrovat do stavu, do jakého chceme my, abychom si něco vynutili za každou cenu, často pomoc druhého spíše odradí.

Existuje bezdůvodný pláč?

Možná se někdy ráno vzbudíte a máte chuť plakat. Jedno vysvětlení může být hormonální změna, další vysvětlení může být neutišený vnitřní (psychický) stav spojený s životním stylem.

Někdy lidé (nejen na terapeutických sezeních) začnou plakat a sami někdy neví proč. Věřte, že důvody k pláči existují vždy, ale my je nemusíme v danou chvíli plně vnímat nebo je možná ani nechceme vnímat, můžeme se od nich distancovat rozumem (racionalizovat např. že to nic důležitého není, že to hned přejde, apod.), ale přesto existují v našem podvědomí a chtějí uvolnit (přenesením do vědomí). Až poté, co si připustíme, že existuje, byť zatím neznámá příčina pláče, až následně je možné skutečnou příčinu vypátrat a vyřešit spouštěč pláče natrvalo.

Během terapeutických sezení lze velmi rychle nalézt a odstranit nejčastější důvody pláče v každodenních situacích. Technik je hned několik. Záleží na každém, co mu bude v danou chvíli vyhovovat. Ovšem nedílnou součástí je vždy připuštění si a projevení (nepotlačení) tohoto jednání.

Řešení k manipulativnímu pláči

Pro manipulujícího

Nalézt a používat jinou techniku, která přinese potřebnou pomoc od druhých a která je přímá a upřímná. Nejlépe zvolit právě takovou verbální či jinou formu komunikace, při které jsou druhému sděleny skutečné pocity, myšlenky, názory, potřeby a žádané cíle.

Pro manipulovaného

Nepodporovat druhého v jeho nezdravém jednání.

Z jakého důvodu nejčastěji pláčete vy nebo vaši blízcí? A dovolíte si plakat?