Lži - část 2. - Jak poznáme lež

V předchozím článku (Proč druhým lžeme) jsou popsány nejčastější důvody, proč lidé druhým lžou. Ovšem ať už jsou lži vědomé či nevědomé, existují způsoby, jak některé z nich rozpoznat. Schopnost rozpoznání je zřejmá - u převážné většiny lidí není lhaní přirozenou reakcí. V tomto článku budou uvedeny některé znaky používané při vyjadřování nepravdy.

Lži jsou, stejně jako ostatní verbální či neverbální reakce člověka, spojeny s emocemi či myšlenkami (rozpoznávání). Emoce vznikají na základě podnětů, jako konkrétní reakce
a postoje na danou událost. V okamžiku, kdy je emoce z jakéhokoli důvodu nepřirozeně překroucena, může být pokládána za lež s cílem ovlivnit buď druhé nebo sebe sama. Někteří jedinci se právě ustavičným lhaním nesnaží přesvědčit své okolí, ale zejména sami sebe, že daná situace je jiná než ve skutečnosti. V takovém případě je obzvláště důležité mít se na pozoru.

Znaky lhaní

Nejvíce na nás prozradí tzv. mikrovýrazy. Dle P. Ekmana trvají 1/12 - 1/5 vteřiny. Na první pohled jsou těžko postřehnutelné, proto je dobré tomuto umění pozorování věnovat dostatek času k získání potřebného citu. Pokud se naučíme číst mikrovýrazy, naučíme se tím odhalit skutečné pocity hovořícího ještě dříve, než je potlačí nebo překryje naučenou maskou či pózou. Někteří lidé vnímají tyto mikrovýrazy i bez tréninku, tzv. podvědomě,
a poznají, když jim druhý lže, jen nedokáží vysvětlit proč to tak cítí. Odpovědí jsou podvědomě zaregistrované mikrovýrazy a velmi jemné vibrace alespoň chvilkové nejistoty, které řečník samovolně vysílá.

Většina lidí si mikrovýrazu nevšimne. Je to většinou z toho důvodu, že vnímají především slova, nad kterými dále přemýšlejí a pozornost již nevěnují ostatním fyzickým aspektům (oči, ústa, gesta, atd.).

Nejzjevnější znaky poskytují rozpory. Pokud lidé podávají vysvětlení stejné situace pokaždé s alespoň částečně pozměněnými detaily, je důvod věnovat tomuto faktu zvýšenou pozornost. Pokud si jejich vyprávění v některých věcech rozporuje, vyvolává to logicky další otázky či nedůvěru.

Dalším znakem jsou zaváhání ve chvílích, kdy očekáváme jasnou odpověď. Podvědomě máme naučeno, že rychlá odpověď je upřímná. Váhání vyvolává podezření.

Masky, neboli uměle vytvořená krytí, se vyskytují ze dvou důvodů:

• k zachování tváře bez jakékoli emoce, s možným cílem neodhalit své skutečné pocity,
• k cílenému zatajování a následnému vymýšlení z důvodu mystifikace druhé osoby.

Nejčastější maskou je úsměv nebo smích. Důvod úsměvu je čistě společenský, protože více než negativní postoj je vyžadován postoj pozitivní. Výrazy tváře mohou někdy působit uměle, asymetricky. A právě asymetrické výrazy jsou velmi často vnímány jako klamné. Falešný úsměv poznáme podle absence pohybů jemných svalů kolem oka. Jinými slovy smějí se jen ústa nikoli oči. Chybí specifické vějířkovité vrásky na vnějším koutku oka a lícní svaly nejsou pozdvihnuté, čímž by se otvor očí zúžil. Široký úsměv ještě nemusí být upřímný.

Emoce, které lidé prožívají při klamání nejčastěji:

• strach z odhalení - zejména pokud dotyčný ví, že trest, který by mohl následovat, bude příliš velký. Strach se projevuje těmito znaky: doširoka otevřené oči, horní víčka jsou vytažená nahoru, obočí zdvihnuté nahoru a svraštěné ke středu, ústa natažená, brada posunutá dozadu, napnutá spodní víčka.
• vina - objevuje se v situacích, kdy je dotyčný do lži dotlačen okolnostmi a za jiných podmínek by nebyl ochoten lhát.Vinu nejčastěji vidíme v pohledu očí, dotyčný velmi často klopí zrak nebo hledí do strany.
• pobavení - cílené lhaní vytvořené pro zábavu z rizika případného odhalení. Motiv je podobný jako při hazardních hrách.

Nejčastější chyby při odhalování lží

• Naučit se pozorovat mikrovýrazy ještě neznamená, že poznáme skutečnou lež. Důležitější než mikrovýraz je kontext, ve kterém je vedený rozhovor zmíněn a který má na reakce druhého obrovský vliv a může zcela změnit význam reakce. Kontexty mohou být následující:
  • Typ rozhovoru - např. zda daný ví, že je vyslýchaný, zda jde o formální rozhovor, neformální rozhovor, první schůzku atd. - již v tomto kontextu může řečník cítit jisté obavy, které ještě neznamenají lež. Může se jednat např. o strach ze selhání vlastního výkonu v očích druhé osoby, nebo že daná osoba nemusí pravdě uvěřit.
  • Historie vztahu hovořících - co se stalo před chvílí, co od sebe vzájemně očekávají, jak by dále měl probíhat jejich aktuální vztah nebo směr rozhovoru - zde více než lež může hrát roli nejistota, která opět nemusí nutně znamenat lež. Např. zda předtím došlo k hádce, jinému konfliktu, atd.
  • Změna role řečníka - jiný výraz používá pokud člověk obecně hovoří a jiný pokud naslouchá - může to znamenat přirozenou reakci, byť nemusí být obvyklá u každého.
  • Předpokládaná shoda reakce - hodí se emoce projevené
    v mikrovýrazech k obsahu řečeného, k tónu hlasu, gestu, držení těla, anebo si odporují? V tomto opět nemusí být skryta lež, jen nevhodně nastavené sociální reakce, které daný jedinec používá neustále bez rozdílu kontextu.
• U rozporů v komunikaci či vyjadřování u druhého se nutně nemusí ihned jednat
  o lhaní. Mohou zde hrát roli prvky paměti, která nemusí být vždy nejpřesnější.
• Zaváhání může vedle lhaní také znamenat rozvzpomínání na danou situaci, pokud se ptáte na událost z minulosti. Může také znamenat hledání vhodné formulace, jak druhému sdělit komplikovaná fakta (často se s tímto chováním můžeme setkávat u extrovertů, kteří nemusí mít nutně v úmyslu lhát). Zaváhání též může znamenat další důležitý proces, který se odehrává v mysli dotazovaného - a tím je přemýšlení nad důvodem, proč si druhý myslí, že lžeme, co jsme udělali špatně, že druhý nabil klamného názoru na naše předchozí chování.
• Skrývání skutečných emocí z jiných důvodů než lhaní, např. v okamžiku, kdy je nám někdo nesympatický, ale jsme donuceni s ním jednat. V některých situacích nelze jednat s upřímnými emocemi, které jsou společensky nevhodné.

Nejjednodušší na zabránění chyby v odhalení lží a vytvoření mylného předsudku je okamžitá konfrontace našich pocitů s řečníkem. Odstraní se nejednoznačnost pocitů. Tím vám dotyčný buď obhájí své skutečné nitro, nebo vás utvrdí v neupřímnosti.

Neexistuje 100% návod, který usvědčí druhého ze lži, přestože by si to mnoho lidí přálo. Při čtení druhých na základě mikrovýrazů nikdy nesmíte zapomenout, že čtete informace, která vám nebyly poskytnuty dobrovolně, a to je důvod, proč pečlivě zvážit další kroky, příp. obviňování z nepravdy. Daná osoba by se na vás mohla nahněvat a také získat pocit, že nemá absolutně žádné soukromí.