Jsem na sezení vhodný/á?

Když už lidé přemýšlí o tom, zda se svými obtížemi navštívit odborníka či nikoliv, mohou se někdy setkat s myšlenkami, které je, od toho kroku, odrazují. Vlivem těchto myšlenek se pak sezení neuskuteční. Takovéto pochyby jsou běžné a naprosto v pořádku. Nejčastěji lidé mívají následující obavy:

a. Existují přeci lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř, to oni potřebují pomoci, můj problém není tak hrozný...

b. Doteď jsem pomoc nepotřeboval/a, tak to zvládnu i bez ní...

c. Nejsem "blázen" a žádné léky nepotřebuji...

V rámci odpovědi si dovolím položit tyto otázky:

• Pokud "problém" není tak hrozný a není potřeba rada specialisty, proč je tak obtížné problém definitivně vyřešit či odstranit, namísto aby stále přetrvával
  a znepříjemňoval život?
• Proč dnes existuje tolik literatury, článků a odborníků na téma osobní rozvoj, emoce, psychosomatika, sebevědomí atp.?

Obecný mýtus podporuje názor, že pro radu či pomoc si chodí jen nejtěžší případy. Dovolím si zde oponovat podobenstvím: Stejně tak, jako málokdo si z vlastního těla sám odstraní zánět slepého střeva nebo ošetří kaz v zubu, stejně tak si nemnozí vyřeší
a srovnají svoje myšlenky, přestože se to nezdá být tak obtížné jako např. operace. Odborníka volíme v okamžiku, kdy víme, že je lepší vyhledat zkušeného člověka z oboru
a je zbytečné se sám/sama trápit. Navíc péče v oblasti poradenské psychologie ještě neznamená závažný problém vyžadující léky. Spočívá především v ujasnění si probíhajících souvislostí, objasnění reakcí, které se v těle mohou dít a nalezení zdánlivě skrytého řešení. To vše za pomoci věcné diskuze a objektivního náhledu na situaci. V mnohých případech se jedná o znovu-srovnání rozházených myšlenek a pocitů zpět do správných "šuplíčků", kam patří, s následným pocitem znovu-nabyté kontroly a vnitřního klidu a celkového nadhledu.

Někdy jsme až příliš zaneprázdněni samotnými problémy, že je prakticky nemožné najít okamžité řešení. Proto položím tři otázky na závěr:

• Proč nevěnovat svým problémům veškerou dostupnou péči, o které vím?
• Proč neudělat maximum pro to, abych se zbavil/a svého problému?
• Proč nezískat pomocí rozhovoru s někým dalším jiný pohled na věc, který mi může pomoci se problému zbavit?

d. Nevím, co bych o sobě řekl/a, nevím ani jak, určitě by mě nepochopili...

e. Všichni odborníci jsou teoretici, ten poslední mi vůbec nerozuměl, nechápal mě, tak to nemá smysl ještě dál zkoušet...

I to se může stát. Tento fakt už je otázkou zkušeností každého odborníka. Téma, se kterým za specialistou přijdete, by mělo být takové, se kterým má on sám nějaké zkušenosti. Ne každý terapeut či psycholog je vhodný na každé téma. Je potřeba si najít toho, kdo vám opravdu "sedne" a získá si vaši důvěru. Zkušený specialista ví, jak se vhodně ptát, jak hovořit, tak aby se došlo k podstatě věci.

f. Pomyslí si o mně, že jsem blázen a pošlou mě na psychiatrii...

Nebývá to pravidlem ani zvykem. Převážná většina lidí se ve svém životě dostane do situace, ze které nevidí cestu ven, ale to ještě není důvod být hospitalizován v odborném zařízení.

g. Vysmějí se mým problémům...

Odborník, který byť jen náznakem znevažuje či jinak zlehčuje problémy svého klienta, nepatří do oboru. Každý specialista ví, že není malého problému, který by si nezasloužil veškerou pozornost a péči, protože i zdánlivě malý problém může skrývat hlubší souvislosti, které by neměly být přehlédnuty.

h. Když svoje problémy řeknu někomu nahlas, dozví se to jiní lidé a budu vypadat hloupě...

Není přípustné, aby specialista sděloval důvěrné informace třetí osobě. Každý odborník je vázán mlčenlivostí. Cokoli mu sdělíte, bez vašeho souhlasu, nesmí být vyřčeno na jiném místě.

i.

Nebudu přeci ukazovat své emoce a city někomu cizímu...

Právě specialista je člověk, který vás a vaše emoce dokáže pochopit do samé podstaty věci. Psycholog či terapeut je člověk, který studiu emocí, pocitů a myšlenek věnoval tolik času jako kterýkoli jiný odborník ve svém oboru své věci. Navíc psychologie je věda, která nemá limity, proto specialista v tomto oboru je člověk, který by se měl vzdělávat celý život. I podle toho poznáte kvalitního odborníka.

Závěrem jen doplním, že pochyby o tom, zda je člověk vhodný na sezení se specialistou či nikoli nejsou mnohdy k užitku, spíše naopak. Pokud člověk někdy dojde k myšlence, že by o své situaci, ať je jakákoli, chtěl mluvit s někým dalším, neměl by otálet. Nejdůležitější na celé věci je fakt, že cílem sezení není jen nabízet rady či alternativy (nikdo nemá právo vám říkat, co máte v životě dělat), ale především poznat sám sebe a zorientovat se v procesech, které se ve vás právě odehrávají. Tento krok není symbolem slabosti, ale naopak síly. Protože díky otevření sebe sama, postavení se čelem svým obtížím a uvědomění si souvislostí je člověk schopen udělat taková rozhodnutí, která jsou v dokonalém souladu s jeho přirozeností.