Fenomény současnosti V. - Sebedestrukce. Proč odmítáme?
Destrukce znamená poškozování. Sebedestrukce je, stručně řečeno, jakékoli opakující se sebepoškozování ať už fyzické či psychické. V následujícím textu se věnuji psychické sebedestrukci, kterou si většina z nás možná ani neuvědomuje, ale přesto ji praktikuje.
Typickým příkladem může být tato situace: Muž dá své partnerce květinu. Žena místo, aby dárek přijala, obviní muže z nevěry, květinu odmítne a uraženě odejde. Mužův počin ji pak v myšlenkách pronásleduje několik dní v doprovodu s různými negativními scénáři, proč se "to" asi stalo a co to pro ni samotnou může dále znamenat.
V případě, že je muž skutečně záletník a nevěru omlouvá květinou, je reakce ženy adekvátní. Ale pokud mužův záměr s květinou byl "jen" udělat radost, co žena svou reakcí dále vyvolala? Nejen, že:
- nedokázala přijmout dárek,
- záměrně si odepřela radost, kterou díky ní mohla získat,
- přijala by pozornost muže, čímž by pochopitelně potěšila i ona jeho
- a celkově by se cítila lépe, že i po mnoha letech společného soužití má partner potřebu o vztah i o ni pečovat,
ale odmítnutím zároveň muži nepřímo řekla:
- "nic nechci",
- "nic mi nedávej",
- "nic od tebe nepotřebuji".
Logicky pokud takhle žena reaguje pokaždé na mužovu snahu, jak bude muž z dlouhodobého hlediska dále uvažovat o ženě, o jejich vztahu a o společné budoucnosti?
Jiný příklad: Muž trpící např. dlouhodobými bolestmi zad odmítá zajít k lékaři na vyšetření a diagnostiku nemoci. Místo zjištění skutečného zdravotního stavu a získání vhodných léků, které minimálně bolest ztlumí, raději nikam nejde. Dále chodí do práce, kde se mu dlouhodobě (v důsledku nemoci) nic nedaří a kde navíc hrozí, že o práci brzy přijde, protože neodvádí potřebné výkony. Co tento muž odmítáním pomoci dělá? Prodlužuje své trápení zcela zbytečně. Očividně sám sebe záměrně poškozuje a udržuje v "nezdravém" stavu. Proč?
Příklad do třetice: Muž nabídne pomoc své známé při stěhování skříně. Žena odmítne s argumentem, že ho přeci nebude obtěžovat těžkou skříní, že má jistě jiné plány, že ona si nějak poradí. Jenže v okamžiku, kdy došlo na stěhování, ženě došlo, že skříň sama neuzvedne a pomoc opravdu potřebuje. S pocitem trapnosti a méněcennostise muži ozvala, zda by nakonec mohla využít jeho pomoci. Proč pomoc nevyužila v okamžiku, kdy jí byla nabízena? Co druhý v tu chvíli cítil? "Ona odmítá mou pomoc, necítím se užitečný, jdu jinam".
Proč lidé odmítají pomoc druhých, proč odmítají dárky pro radost, proč odmítají vše nové, i když ví, že to je dobré?
Proč odmítají to, co jim může něco dát, o něco je obohatit, a namísto toho zůstávají v původním stavu a ještě víc nešťastní? Navíc následně většinou i litují nebo přemýšlí, zda se nerozhodli špatně. Přestože by tito lidé dostali druhou šanci, v rámci sebedestrukčního chování, které v sobě mají zakódované, by ale nabídku opět odmítli.
Další sebedestrukční přístupy mohou vypadat následovně:
- Neustále sami sebe kritizujeme
- Ubližujeme svému tělu nevhodným jídlem, alkoholem a drogami
- Věříme tomu, že nás nikdo nemůže mít rád
- Bojíme se chtít za své služby odpovídající cenu
- Ve svém těle vytváříme nemoci a bolest
- Odkládáme věci, které jsou pro nás prospěsné
- Žijeme v napětí a neklidu
- Vytváříme dluhy
- Přitahujeme partnery, kteří si nás neváží (ponižují nás)
Těmito automatizmy si zároveň bráníme přijímat lásku vůči vlastní osobě.
Kde má toto chování své počátky?
Řeč je o obranném mechanismu, který je uložený v našem nevědomém nitru. Jedná podle automatického nastavení, které je v nás zakódované již od dětství a které si sami často ani neuvědomujeme. Nastavení (podle kterého máme naučeno jednat) je nevědomky získané od našich nejbližších. Možná znáte tyto věty:
- "Na to se ho/jí neptej, to si snad dokážeš zjistit sám, ne?."
- "To si od něj/ní neber, to si můžeme koupit sami."
- "Od nikoho si nikdy nic neber, nechceš, aby si mysleli, že jsme chudáci."
- "Radši nikam nechoď a nic nedělej, ať se ti nic nestane."
Jaké jsou důsledky těchto vět, které jsou uložené v našem podvědomí? Výsledkem je činnost či situace, která nám ve skutečnosti více vzala než dala. Zdůrazňuji, že na vině nejsme my sami, ale nastavení, které jsme zdědili a která zdědili naši předci a předávali dál.
Pro názornost opět uvedu příklad: Naše vlastní vědomí by nám řeklo, že je hloupost nevzít si např. 3000 dolarů pokud nám je někdo nabídne a již je nechce zpět. Ale jak skutečně zareagujeme? Co nám řekne podvědomí, příp. nevědomí, které se řídí výše uvedenými pocity: "to si neber, něco za to bude chtít, zadlužíš se a ublíží ti to." Pokud má někdo potřebu rozdávat jiným své peníze nezištně a bez vedlejších úmyslů (ať ho k tomu vede cokoli) a my ho odmítneme, sami sebe jsme připravili např. o rodinný výlet, dobrou večeři, příp. příjemné nákupy, atd. Proč, pokud byl někdo odhodlaný nám ty peníze jen tak poskytnout? Jen pro srovnání - pokud by onen člověk se 3000 dolary odjel do Afriky a tam peníze nabídl, lidé by mu doslova "urvaly ruce". Pokud by jim někdo řekl, že jejich soused peníze odmítl, přestože ví, že má peněz nedostatek, nepochopili by. Vysvětlením sebedestrukčního chování by v tomto případě mohlo být přísloví, které se v rodině tradovalo po generace, např. "peníze kazí charakter", "bez práce nejsou koláče" atd. A tyto programy, které působí mimo naše vědomí, v podvědomí, a kterých si tudíž nejsme vědomi, zapříčiní, že darované peníze pokaždé odmítneme.
Podobné programy, chcete-li vzorce, v sobě má zabudovány téměř každý. Ale stejně jako se vším, i zde je řešení. Buď si sami uvědomíme, že tyto vzorce máme a začneme s nimi vědomě pracovat a zkoušet je sami postupně odstraňovat v rámci let, ideálně v rámci měsíců, anebo je odbourat prostřednictvím mé oblíbené Metody přirozeného fungování těla v kombinaci s koučováním nebo regresní terapie. Touto technikou lze programy odstranit trvale a navíc mnohem rychleji.